Každé ráno v zimě v létě z celičkého okolí

k Pyšelům se děti blíží, pospíchají do školy.

Malé chodí do obecné, do měšťanské velcí zas,

by jim škola základ dala, aby se jim žilo snáz.

 

Refrén:

Ta pyšelská škola stojí jako hrad,

děti k sobě volá, učí všemu znát.

V srdce naše záhy vkládá lidský cit,

 vlast a národ drahý vždycky v lásce mít.

 

 Z Čerčan, Čtyřkol, Javorníka, z Babic chodí dětí dost,

ještě více z Křiváčku, Nespek, ze Zaječic, z Pětihost,

a pak jsou to Kovářovice, Lštění, Lhota Borová,

 Městečko, Dub, Senohraby, Hrušov, Lhota Vysoká.

 Na Borochov a Ves Novou zapomínat nesmíme,

 z Řehenic a Gabrhele chodit děti vidíme.

 Pak z Poříčí, Mirošovic, Hrusic, Dubin, Ládevsi

 nakonec též z města Pyšel, Lensedle a Křivé Vsi.

 

Refrén:

Ta pyšelská škola stojí jako hrad,

děti k sobě volá, učí všemu znát.

V srdce naše záhy vkládá lidský cit,

 vlast a národ drahý vždycky v lásce mít.

 

 Až čas přijde, opustíme naši školu pyšelskou,

 do světa se rozprchneme, každý půjde cestou svou.

Až pak někdy opuštěni v cizině budem stát,

 ještě na tu naši školu rádi budem vzpomínat.

 

Refrén:

Ta pyšelská škola stojí jako hrad,

děti k sobě volá, učí všemu znát.

V srdce naše záhy vkládá lidský cit,

 vlast a národ drahý vždycky v lásce mít.